Židovský hřbitov Dolní Bolíkov

Hřbitov se nachází 500 metrů jihozápadně za obcí, v polích na kraji lesa. Založen byl koncem 17. století, je na něm dochováno kolem 120 náhrobků na ploše 732 metrů čtverečních, nejstarší z roku 1701 patří Aronovi, synu Jakoba Austerlizte. Na východní straně stojí opravená jednoduchá průjezdná márnice.

Na počátku 90. let 20. století na ploše hřbitova leželo několik suchých stromů a byl zarostlý hustým křovím. Většina náhrobků ze druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století byla povalena, stály pouze tři. V průběhu 90. let byla plocha hřbitova vyčištěna, v roce 2002 byla márnice opravena a některé povalené náhrobky byly postaveny, roku 2005 byly postaveny zbylé povalené náhrobky. V současné době je zajištěna průběžná údržba hřbitova, kterou je nutno provádět i v dalších letech.

Dolní Bolíkov 1670 – 1848

Základ zdejší komunity tvořili Židé z Vídně. Kontakty na hlavní město mocnářství neztratili zdejší Židé ani v pozdějších letech. Brzy po příchodu se vytvořila v Bolíkově náboženská obec. Na počátku 18. století vzniká také židovský hřbitov. Nejstarší náhrobek je z roku 1701 patří Aronovi, synu Jakoba Austerlitze. Další jsou z let 1730 (dcera Davida) a 1766 (Hana, dcera Mendla). Vzápětí také byla postavena i synagoga. V Dolním Bolíkově se vytvořila kompaktní židovská komunita a dá se zde hovořit i o židovské čtvrti ve smyslu soustředění domů s židovskými obyvateli.
První písemná zmínka o bolíkovských Židech je z roku 1725, kdy došlo k nabídce prodeje statku Bolíkov telčskému hraběti Lichtejnštejnovi Kastelkornovi a byl proto vyhotoven inventář statku. Je v něm uvedena palírna a koželužna pronajatá Židům a dále činže ze sedmi židovských domů. V roce 1763 je uvedeno 14 židovských rodin se 68 osobami. V roce 1822 zasáhl Bolíkov velký požár, kdy shořelo 17 křesťanských a 23 židovských domů. Následovala rychlá obnova a již v roce 1834 stojí opět 26 židovských domů. V tomto období se počet židů v Bolíkově pohybuje kolem 160 osob.
Pokud jde o povolání Židů je zde zastoupen židovský vinopalník; židovské rodiny se v pronajímání vinopalny střídaly. Dále tu byl řezník a mnoho obchodníků. Obchodovalo se především se střížním zbožím.
Informace o konkrétních židovských rodinách je možno vysledovat z židovské matriky, která zažíná 1. Květnem 1784.

Léta 1848 – 1942

Základním aspektem byl odchod Židů do větších center. Významnou roli v tomto sehrává Vídeň. Většina zdejších židů však hledá lepší podmínky především v místních centrech a to se Slavonicích a Dačicích. O postupu vystěhovaleckého procesu nejlépe zpravují demografické údaje. V roce 1857 zde žije 135 židovských obyvatel, v roce 1869 již jen 35 židovských obyvatel. V roce 1891 je zde zrušena samostatná židovská náboženská obec a zbylí Židé jsou přiřazeni pod dosud fungující obec v Písečném. Místní synagoga byla 16. ledna 1898 prodána zdejšímu rolníkovi Janu Novákovi za 330 zlatých a o rok později zbořena. Na přelomu 19. a 20. století zaniká také židovská škola.
V období Československa zůstává v Dolním Bolíkově jediná židovská rodina Wottitzkých, která zde provozuje koloniál. V roce 1938 však i tato rodina opouští Bolíkov, který se dostal po mnichovském diktátu pod německou správu. Po zabrání obce byli Židé vystaveni okamžité perzekuci. Ilegálně se jim v listopadu 1938 podařilo přejít do blízké Třeště na území tehdejší Druhé republiky. Po zabrání zbytku ČSR však byli i oni v květnu 1942 zařazeni do terezínského transportu, poté odvlečeni do Lublinu, kde zahynuli. Zachránil se pouze nejstarší syn, Emil Wottitzky, který v roce 1939 utekl do Jugoslávie, kde přežil válku. Ani on se však po roce 1945 do Dolního Bolíkova nevrátil.
Židovské etnikum zdejšího místa se tak definitivně stalo minulostí.

Významní židovští rodáci:

Friedrich Pollak (1831 – 1914)
Byl továrníkem, který využil nových možností po procesu zrovnoprávnění, odešel do Vídně a tam začal podnikat. Postupně vlastnil továrnu na sukno ve Vídni, Fulneku a Ústí nad Orlicí. Byl jmenován čestným občanem města Fulneku.

Heinrich Mayer (1835 – 1905)
Byl novinářem, který působil rovněž ve Vídni. Zde se spolupodílel na založení a fungování liberálního periodika Neues Wiener Tagblass. Je pohřben na zdejším židovském hřbitově.

Autor: Michal Stehlík, zdroj: Trojmezí.cz

www.cizkrajov.cz

49°2'2.896"N 15°21'44.999"E

http://www.mapy.cz/s/72lL